EN ISO 15006 - Silniční vozidla – Ergonomická hlediska informačních a řídicích systémů – Specifikace a postupy hodnocení shody pro prezentaci zvukových informací ve vozidle

Úvod

Tato norma vychází z požadavku prezentovat řidiči informace nejméně zatěžujícím způsobem, tj. tak, aby informace byla přijata a pochopena rychle a správně. Zvukové informace odlehčují zrakové vnímání řidiče i jeho mentální kapacitu. Uvedené charakteristiky zvukových informací sledují kritéria efektivity, pohodlí a bezpečnosti.

Užití

Norma je určena především výrobcům systémů, ale i uživatelům, kteří si zařízení instalují do vozidla, navržené postupy lze aplikovat i ve výzkumné činnosti.

1. Předmět normy

Tato mezinárodní norma stanovuje ergonomické specifikace pro poskytování zvukových informací dopravními informačními a kontrolními systémy (TICS) ve formě mluveného slova nebo zvuků. Týká se pouze zvukových informačních prostředků používaných během jízdy vozidla.

Norma předkládá soubor požadavků a doporučení, zaručujících maximální srozumitelnost a užitečnost zvukových informací a přispívajících k prevenci zvukového či mentálního přetížení.

2. Termíny a definice

1. slyšitelnost (audibility) procento osob, které jsou schopny rozeznat sluchový signál v definovaném zvukovém prostředí

2. srozumitelnost (comprehensibility) stupeň, na němž je zprostředkovaná informace řidiči srozumitelná (pochopení obsahu, významu)

3. hlasitost (loudness) Počitek (vjem), který souvisí se zvukovou amplitudou zvukových podnětů

4. vjemová rozlišitelnost (perceptual discriminability) vlastnost tónových signálů, která umožňuje spolehlivou klasifikaci každého signálu v daném souboru signálů

4 Popis zvukových signálů

Kapitola 4 je zaměřena na specifikace zvukových signálů z hlediska charakteru prezentace, tj. mluveným slovem nebo ve formě tónů, hlasitosti z pohledu slyšitelnosti a přiměřenosti k závažnosti podávané informace.

• Doporučená frekvence pro zvukové signály ve formě mluveného slova je mezi 200 Hz a 8 000 Hz, pro neverbální (tónové) informace je doporučena frekvence mezi 400 a 4 000 Hz. V případě užití obou forem se doporučuje výrazné odlišení, např. 800 Hz pro jeden modus a 4 000 Hz pro druhý

• Úrovně signálu (hlasitost) je nutno vyrovnávat s ohledem na komfort příjemce (posluchače) a dostatečnou slyšitelnost v jedoucím vozidle. Doporučená hlasitost se pohybuje mezi 50 dB až 90 dB.

• Příliš silné zvuky mohou vyvolat u řidiče obranou reakci, která nemusí být v souladu s požadavkem na bezpečné řízení vozidla. Doporučuje se proto odstupňovat sílu signálu dle naléhavosti informace, zejména s ohledem na rychlost upoutání pozornosti a řešení vzniklé situace.

5 Kódování informací

Kapitola 5 pojednává o problematice kódování zvukových signálů s ohledem na časovou naléhavost potřebné reakce řidiče a srozumitelnost podávané informace (pochopení informace). Jsou zde uvedeny a detailně popsány postupy testování shody, zahrnují požadavky na účastníky testování, vybrané zařízení, podmínky testu a užité postupy ověření účinku zařízení na činnost řidiče .

Zvukové informace jsou podávány ve formě mluveného slova nebo v neverbální podobě tónů. Volba formy závisí na časové naléhavosti potřebné reakce řidiče. Rozlišeny jsou tři kategorie časové naléhavosti – krátká doba (překážka na silnici – okamžitá reakce řidiče), střední doba (navigace, změna směru) a dlouhá doba (kongesce za 10 km). Doporučena je i vhodnost formy zvukové informace – slovní a tónová

6 Hierarchie podávaných zpráv

Tato kapitola zdůrazňuje nutnost řadit prezentované informace dle naléhavosti, případně ostatní informace pozdržet nebo zrušit.

Příklady hierarchie informací:

• Prezentace jednotlivých informací je řazena podle naléhavosti

• Nebo je prezentována pouze informace s nejvyšší prioritou

• Nebo běžící informace s nižší naléhavostí je zastavena a zrušena/odložena

• Nebo jedna informace je prezentována zvukově a ostatní na jiném modu (vizuálně)

7 Informace kritické z hlediska bezpečnosti

Informace kritické z hlediska bezpečnosti je doporučeno zdvojit, tj. vedle zvukového signálu užít i zrakový, dotykový.

Příloha A (informativní) Podmínky měření a zařízení

Obsahuje podmínky a vybavení k měření.

Příloha B (informativní) Postup zkoušení vjemové rozlišitelnosti

Obsahuje postup testování vjemové rozlišitelnosti.

Doporučení:

Určit a zaznamenat všechny zvuky ve vozidle

• Určit hlasitost jednotlivých zvuků (subjektivně nebo měřením amplitudy)

• Vybírat účastníky testování s normálním slyšením

• Nácvičná série by měla obsahovat 10 různých tónů nebo dle potřeby k bezchybnému zácviku

• V jednom testu je požadováno 90% správných odpovědí k jednomu typu signálu