Klasifikační kritéria mýtných systémů

Mýtný systém obecně představuje systémovou strukturu, jejímž cílem je umožnit veřejné instituci vybírat poplatky za užití zpoplatněné silniční infrastruktury. Mýtné systémy lze na základě jistých kritérií klasifikovat do skupin, přičemž tato klasifikace není v drtivé většině ukotvena v legislativě, naopak vzniká ad hoc, za účelem zpřehlednění jednotlivých typů mýtných systémů. Toto zpřehlednění je ve velké míře využito právě veřejnými institucemi při volbě ideálního řešení implementace mýtného systému (v obecné rovině lze takto hovořit i o systémech, jež nejsou založeny na elektronickém výběru mýtného).

Známá klasifikační kritéria reflektují vybrané aspekty mýtných systémů a jejich okolí (jejich selekce je v drtivé většině založena na historickém kontextu – tj. v minulosti došlo k danému rozdělení proto, že daný klasifikační parametr byl v rámci konkrétní implementace zvolen jako rozhodující). Tyto klasifikační kritéria jsou, mimo jiné, následující:

• Užití informačních technologií
• Technologie použitá ke zpoplatnění
• Rozsah mýtného systému
• Schopnost udržení plynulosti dopravy

V rámci klasifikačního kritéria použití informačních technologií lze mýtné systémy rozdělit do dvou základních skupin: elektronické mýtné systémy a systémy manuální.

Elektronický mýtný systém je dosti široký pojem zahrnující implementovaná řešení, jež jsou založena na použití informačních technologií, zejména v okruhu výpočtu a výběru mýtných poplatků. Oproti tomu manuální systémy jsou založeny na procesech zahrnujících zejména lidskou část provozu, tj. tyto systémy jsou založeny na čistě neautomatizovaném principu (vše je „děláno ručně“). Manuální systému jsou známy především v rámci historického kontextu, v dnešní době převažují systémy založené na automatice (ve větší či menší míře). V rámci tohoto klasifikačního kritéria se lze také setkat s rozdělením podle způsobu platby – tj. manuální či automatické.

Klasifikační kritérium zohledňující technologii rozděluje mýtné systémy v současné době do dvou základních skupin – EFC systémy založené na DSRC a tzv. autonomní EFC systémy.

Jedná se o klasifikaci zohledňující technologii použitou zejména v rámci procesu samotného zpoplatnění (zejména tedy údaje o využití silniční infrastruktury):

• DSRC systém využívá komunikaci mezi OBE a zařízením na straně infrastruktury k získání údajů o využití silniční infrastruktury
• Autonomní EFC systémy využívají k získání dat ohledně jízdy navigačních technologií (v současné době hlavně GPS, v budoucnosti možná také Galileo)

Mimo výše zmíněných technologií je možné užití dalších technologií, např. ANPR, nicméně v mnohem menší míře a ve spoustě případů pouze v rámci projektu. Rovněž se lze setkat (a to zejména na bázi teoretického konceptu) s klasifikačním pojmem „hybridní systém“, jímž se označuje systém, který výše zmíněné koncepty (tedy DSRC a autonomní EFC systémy) v různém poměru využívá současně (je nutné zdůraznit, že musí jít o jejich využití za účelem procesu zpoplatnění a nikoli podružných procesů jako je například kontrolní proces).

V rámci rozsahu mýtného systému coby klasifikačního kritéria, lze rozdělit mýtné systémy do skupin podle úrovně geo-politického pokrytí, tj.:

• Regionální systémy
• Celostátní systémy
• Systémy pokrývající několik členských států na základě vzájemné úmluvy
• Evropské systémy / služby

Kritérium zohledňující udržení plynulosti dopravy rozděluje EFC systémy do dvou základních skupin: tzv. „free-flow“ systémy, jež nemají vliv na plynulost dopravy (tj. není nutné nijak omezovat jízdu účastníků silničního provozu) a „non free-flow“, jež naopak vyžadují přizpůsobení jízdy (v drtivé většině jde buď o zpomalení či úplné zastavení vozidla, jedná se o systémy využívající mýtné stanice se závorami, kde uživatel musí zpomalit či zastavit za účelem platby či registrace jízdy).

mýtná doména / oblast – obecná oblast podléhající výběru mýtného

mýtný objekt – jedná se o část silniční infrastruktury podléhající zpoplatnění (např. dálniční síť, tunel, most, vybraná sekce silnice a podobně)

subjekt pro výběr mýtného – právní subjekt (ve většině případů veřejná instituce), majitel a provozovatel elektronického mýtného systému, jenž je oprávněn vybírat mýtné za použití silniční infrastruktury

poskytovatel služby – právní subjekt (jak veřejná, tak soukromá instituce), poskytující služby, související s poskytováním jednoho platebního prostředku (tj. OBU) pro využívání služeb různých subjektů pro výběr elektronického mýtného

OBU – platební prostředek, umožňující pohyb v rámci mýtné domény elektronického mýtného systému

Evropská Služba Elektronického Mýtného – služba definovaná Evropskou Komisí za účelem poskytnutí plně interoperabilního řešení pro uživatele evropských elektronických mýtných systémů (existujících i budoucích)

Následující tabulka sumarizuje klasifikaci systémů z hlediska výše uvedených klasifikačních kritérií. Zároveň také prezentuje možné běžné kombinace kritérií v rámci jednotlivých instancí mýtných systémů.

Výše popsaná tabulka nemusí nutně zohledňovat všechny existující kombinace, ale reflektuje současný trend v rámci strategií mýtných systémů a služeb a logickou vazbu mezi jednotlivými hodnotami kritérií.

Mimo výše uvedená kritéria, lze na mýtné systémy nahlížet také prostřednictvím toho, co je zpoplatněno – tedy o jaký typ infrastruktury se jedná:

• Zpoplatněná silniční síť (např. dálnice)
• Zpoplatněná sekce silnice (např. úsek probíhající městskou zástavbou)
• Zpoplatněný průjezd tunelem či přes most
• Zpoplatněný průjezd (či vjezd / výjezd) definovanou oblastí (např. centrum města)

I na důvod zavedení mýtného lze nahlížet jako na klasifikační kritérium:

• Finanční – zpoplatnění slouží k získání prostředků (např. nutných k výstavbě a údržbě silniční infrastruktury)
• Ekologické – zpoplatnění slouží ke snížení dopadů zatěžujících životní prostředí (tyto dopady však musí souviset s dopravou)
• Socio-ekonomické – zpoplatnění slouží ke snížení faktorů jež se promítají do společenského vnímání a mají taktéž ekonomické dopady – např. kongesce

V rámci úvah o zavedení zpoplatnění je nutné brát v potaz možnou účinnost výběru mýtného s ohledem k důvodům jež stojí za zavedením zpoplatnění v první řadě. Ne vždy musí zavedení mýtného splnit to, co se od tohoto nástroje očekává.

Popsaná kritéria umožňují pouze jistou úroveň zpřehlednění a klasifikace mýtných systémů a nemají jako taková zásadnější vliv na primární funkci systému, tedy zpoplatnění a jeho výpočet (tj. systém slouží k výběru mýtného bez ohledu na daná kritéria). Mohou však mít vliv na implementaci a její efektivitu – např. elektronické mýtné systému mají minimální vliv na plynulost dopravy a minimalizují možnost chyby ve zpracování.

Vzhledem k tomu, že se jedná o klasifikační kritéria, jež vznikla ad-hoc, nejsou přímo předmětem specifikací legislativ týkajících se EFC systémů (zejména na úrovni Evropské Unie). Nicméně je jich využíváno při specifikacích tendrů na implementaci mýtných systémů (např. omezení na skupinu systémů na základě preferované technologie, či schopnosti udržení plynulosti dopravy). Rovněž je lze nalézt na úrovni legislativy EU, zejména týkající se služby EETS, která rozlišuje systémy podle geo-politického rozsahu mýtného systému (např. omezení a požadavky jsou specifikovány na systémy zejména na celostátní úrovni na rozdíl od regionálních systémů menšího rozsahu, jež jsou mimo záběr legislativy).

V rámci tvorby norem nedochází k reflexi výše popsaných kritérií mimo technologií, jež jsou využity v procesu zpoplatnění. Toto jsou příklady norem věnujících se systémům založeným na GNSS:

EN ISO 17575-1 Elektronický výběr poplatků (EFC) – Definice aplikačního rozhraní pro autonomní systémy – Část 1: Zpoplatňování

Příklady norem věnujících se systémům založených na DSRC:

EN 15509 Dopravní telematika – Elektronický výběr poplatků (EFC) – Aplikační profil interoperability pro DSRC