Kontrolní mechanismy EFC systémů

Kontrolní mechanismy tvoří podstatnou součást elektronických mýtných systémů (v rámci manuálních mýtných systémů nejsou mechanismy kontroly tolik potřeba). Jedná se o mechanismy, jejichž účelem je ověřit dodržování pravidel souvisejících s využíváním mýtných systémů, zejména na straně řidiče či uživatele.

Kontrolní mechanismy jsou ve většině případů z určité části integrovány do procesů EFC systémů – jedná se zejména o zpracování dat, automatizovanou detekci potenciálních přestupků a poskytování dat pro následný proces vymáhání pokut. Tyto procesy jsou pak plně v kompetenci výběrčího mýta, na rozdíl od procesů vymáhání pokut v případě, v případě, že byl potenciální přestupek klasifikován coby skutečný – v tomto případě je proces vymáhání plně v kompetenci úřadu, jehož činnost je ukotvena v odpovídající legislativě (v drtivě většině případů se jedná o veřejnou instituci).

mýtná palubní jednotka EETS (EETS OBU) – platební prostředek, umožňující pohyb v rámci definované množiny mýtných domén EFC systémů

Evropská Služba Elektronického Mýtného (EETS) – služba definovaná Evropskou Komisí za účelem poskytnutí plně interoperabilního řešení pro uživatele evropských elektronických mýtných systémů (existujících i budoucích)

oblast EETS – oblast podléhající výběru mýtného která spadá do oblasti působnosti směrnice 2004/52/ES
mýtná palubní jednotka (OBU) - elektronické zařízení umístěné ve vozidle použité v systému elektronického mýta

poskytovatel mýtné služby (dále jen poskytovatel) - subjekt, který uzavírá dohodu s uživatelem, vybavuje ho palubní jednotkou a vybírá od něj mýtné, které předává jednotlivým výběrčím

přehled o oblasti EETS – dokument popisující danou oblast EETS (zahrnující způsob zpoplatnění, legislativní, procedurální a technické požadavky vůči uživateli služby EETS, popisující geografický aspekt mýtné domény, tarifní tabulky apod.), jež musí každý subjekt pro výběr mýtného zveřejnit pro potenciální poskytovatele služby EETS

výběrčí mýta – subjekt, který má na starosti část zpoplatněné infrastruktury a prostřednictvím poskytovatele mýtné služby požaduje od uživatelů peníze za její užití

Obr. 1: Schéma kontrolního mechanismu

Role výběrčího je soustředěna na více či méně automatizovanou kontrolu dat, jež mohou vést k odhalení přestupku v rámci cirkulace uživatele v mýtné doméně. Tyto kontrolní procesy by měly vést k finální podobě konkrétního přestupku, jenž je předán do správy instituci, jež se úkony vymáhání pokut zabývá (jak již bylo zmíněno výše, jde v drtivě většině případů o veřejnou instituci.

V rámci architektury kontrolních procesů na straně výběrčího lze rozlišovat automatický a manuální kontrolní mechanismus.

Automatický kontrolní mechanismus

Veškeré procesy kontroly jsou prováděny automaticky, ať již na straně silniční infrastruktury (např. kontrolní brány se zařízeními schopnými detekovat průjezd vozidel, rozpoznat třídu vozidel či případně určit nějakou charakteristiku vozidel, která má jako mýtný atribut význam pro proces kalkulace mýtného) nebo v rámci centrálního systému. Automatický proces kontroly lze rozdělit do následujících dvou kategorií:

• Detekce a sběr dat týkajících se charakteristik vozidla nutných k určení správné tarifní třídy (za použití různých technologií, např. ANPR)
• Kontrolní procesy porovnávající vozidlové charakteristiky registrované uživatelem a skutečné vozidlové charakteristiky detekované na straně silniční infrastruktury v době jízdy.

Oba výše zmíněné procesy se mohou jednak odehrávat (plně nebo zčásti) na zařízeních umístěných na straně silniční infrastruktury (tzv. fixní či mobilní nebo přepravitelné kontrolní zařízení), či v rámci architektury centrálního systému po uložení všech potřebných dat.

Manuální kontrolní mechanismus

Jedná se o proces kontroly operátorem na straně výběrčího (tento proces lze také předpokládat na straně vymahatele). Vzhledem k nákladnosti kontroly je běžné provádět manuální kontrolní mechanismus až po provedení všech automatických kontrolních mechanismů (např. je možné jej provést pouze pokud míra spolehlivosti automatických kontrol a detekcí není dostatečná). Je zřejmé, že použití dobře definované heuristiky bude mít vliv na provozní náklady oddělení, jež se manuálními kontrolami zabývá.

Správa a vymáhání pokut

Lze předpokládat, že ve většině členských států je tento úkol svěřen instituci, jež se podobným procesem zabývá (tj. instituce spravující a vymáhající pokuty související s dopravními přestupky). Způsoby notifikace a vymáhání pokut jsou definovány legislativou na úrovni jednotlivých členských států.

Je nutné podotknout, že výše popsané role a jejich úkony jsou nezávislé na tom, zda se jedná o přestupek uživatele státní příslušnosti jiné, než je ta, do které náleží mýtná doména, v níž k přestupku došlo. Je pouze nutné přihlédnout k faktu, že jednotlivé role mohou mít rezidenci v různých členských státech, a v tom případě se jedná o tzv. přeshraniční vymáhání pokut (v současné době je řešeno na úrovni bilaterálních dohod mezi jednotlivými členskými zeměmi a týkají se zejména dopravních přestupků).

Kontrola uživatelů v provozu

Pokud se uživatel dopustí přestupku (ať již vědomě či ne), šance na případné odhalení reflektují zvolenou strategii kontrol definovanou výběrčím mýtného. Tato obsahuje mimo fixních kontrolních bodů (kontrolní brány komunikující s OBU) také mobilní či dopravitelné kontrolní elementy pod dohledem operátora. Běžným způsobem je kontrola uživatele za jízdy zařízením nainstalovaným na kontrolním vozidle, jehož posádka je v případě nutnosti oprávněna pachatele zastavit a zahájit standardní proces penalizace (za předpokladu, že je provozem pověřena instituce, která je k takovému úkonu oprávněna). Reflektuje to strategii „polapit“ pachatele (zejména cizí státní příslušníky), dokud je stále na území daného členského státu.

Na rozdíl od mobilního kontrolního vozidla jsou fixní kontrolní body (tzv. kontrolní brány) využívány ke kontrole všech vozidel, které místem umístění brány projíždějí. Zařízení nainstalované na těchto branách zpracovává získaná data z průjezdu vozidla (např. SPZ, data z OBU, údaje ohledně klasifikace vozidla apod.) za účel primární detekce možného přestupku. V případě pozitivní indikace jsou data zaslána k dalšímu zpracování do centrálního systému. S ohledem na místo původ registrace poznávací značky je možné přednostně zasílat získaná data přímo operátorům mobilních kontrolních vozidel za účelem detailnější kontroly přímo v provozu.

Kontrola uživatelů v centrálním systému

Zařízení na straně infrastruktury je schopno odhalit přestupek pouze s určitou mírou spolehlivosti, a proto jsou jednotlivé případy dále zpracovávány kontrolními procesy centrálního systému. Snahou všech systémů je maximální automatizace, nicméně je běžné implementovat jako finální krok také manuální kontrolu správnosti detekce daného přestupku. Automatické zpracování může obsahovat různé množství operací, s ohledem na data, jež jsou k dispozici (např. porovnání rozpoznané SPZ s SPZ registrovanou s daným identifikátorem OBU či porovnání detekované klasifikace vozidla s registrovanou v systému). Výsledky těchto procesů mohou být podrobeny finální validaci ze strany operátora. Případy, jež prošly validačním procesem a jsou klasifikovány jako přestupky jsou předávány ke zpracování instituci, která se procesem notifikace a vymáhání pokut zabývá.

Notifikace a vymáhání pokut

V případě, že se jedná o „domácího“ uživatele, následuje proces penalizace standardními kroky – tj. notifikace prostřednictvím dopisu s výzvou k platbě pokuty. Totéž platí i pro cizí státní příslušníky, jež nebylo možné prověřit přímo v provozu. Na základě bilaterální (či multilaterální) smlouvy si mohou zodpovědné instituce v rámci jednotlivých členských států mezi sebou vyměňovat data o přestupcích a postoupit tyto k vyřízení příslušným v daném členském státě. V některých případech je přistoupeno pouze k zaslání dopisu ve víře, že uživatel pokutu zaplatí.

Z výše uvedeného je zřejmé, že kontrolní mechanismy jsou shodné bez ohledu na původ registrace vozidla (např. ověření shody SPZ uložené v OBU a SPZ vozidla je provedeno bez ohledu na příslušnost k členskému státu).

Naproti tomu proces vymáhání se liší v souvislosti s místem registrace vozidla:

• Domácí – Proces vymáhání se neliší od vymáhání pokut za jiné dopravní přestupky (tj. oznámení o přestupku prostřednictvím dopisu jako první instance)
• Cizí – V současné době neexistuje efektivní mechanismus na vymáhání pokut mezi jednotlivými členskými státy, tudíž je zde kladen důraz na časovou linii – tj. „polapit“ pachatele, dokud je stále na území daného členského státu

Na rozdíl od přestupků řešených pouze na úrovni jednoho členského státu, je vymáhání pokut (tj. v případě přestupku uživatele s cizí státní příslušností) přes hranice problematické. V současné době neexistuje efektivní rámcová spolupráce mezi členskými státy pro proces vymáhání pokut za přestupky související s mýtným. Několik členských států váže bilaterální dohoda o vzájemném poskytování dat a případném řešení přestupků na národní úrovni, nicméně obecný univerzální mechanismus neexistuje. Nově aktualizovaná Direktiva Evropské Unie 2019/520 se v Kapitole 8 zabývá problematikou přeshraničního vymáhání pokut za přestupky související s platbou mýtného.

Vzhledem k plošnému vyžadování dodržování pravidel a povinností účastníků silničního provozu jež podléhají povinnosti platit mýtné, jsou procesy kontroly aplikovatelné na široké spektrum vozidel, bez komplikovanějších omezení. Co se týče vozidel, jež jsou vyňata z povinnosti platit mýtné (vozidla složek záchranného systému), je jejich množství marginální a vizualita natolik distinktivní, že nepředstavují větší komplikaci.

Legislativa Evropské Unie:

• Směrnice EU 2004/52/ES Evropského parlamentu „O interoperabilitě evropských mýtných systémů“ nahrazena novou verzí EU 2019/520 z března 2020
• Rozhodnutí EU 2009/702