Spojité (kontinuální) a diskrétní zpoplatnění

Zpoplatněním lze obecně nazvat proces zavedení poplatků za použití silniční infrastruktury. Bez ohledu na účel nebo důvod zavedení, lze v rámci způsobu zpoplatnění mluvit o dvou základních principech:

• Diskrétní zpoplatnění – Mechanismus zpoplatnění je založen na existenci samostatných událostí vyskytujících se v čase, jež určitým způsobem popisují použití tzv. mýtného objektu (viz heslo mýtný objekt). Tato události lze nazývat diskrétními zejména z toho důvodu, že jsou principálně založeny na dvouhodnotové logice, bez ohledu na dobu či míru využití – tj. buď k dané události došlo a v tom případě je účastníkovi silničního provozu účtována paušální cena, nebo k ní samozřejmě nedošlo vůbec. Výskyt řady těchto událostí v čase je chápán diskrétně, tj. každá událost je uvažována a účtována jako samostatná, a to i přesto, že výsledná cena vznikne agregací těchto událostí a nezohledňuje aktuální míru či dobu využití.
• Spojité zpoplatnění – Oproti diskrétnímu principu jde v případě spojitého zpoplatnění (nebo také kontinuální) o mechanismus zpoplatnění, jenž je založen na kumulativním součtu spojitých hodnot, jež se mohou vztahovat k času či vzdálenosti (čili s ohledem na míru a dobu využití). Jedná se o princip zohledňující tzv. „zaplať za to co skutečně projezdíš“. Spojitost lze v tomto případě spatřovat právě v určitém nepřerušeném časovém intervalu po jehož dobu bylo využito silniční infrastruktury. Totéž se dá říct o míře využití, tedy vzdálenosti.

O termínech disktrétní a spojité zpoplatnění je hovořeno zejména v souvislosti s elektronickými mýtnými systémy.

V současné době jde o dva základní principy zpoplatnění, jejichž rozdílnost je rovněž zdůrazněna rozdílnou technologií použitou v rámci implementace (kontinuální zpoplatnění prostřednictvím autonomních mýtných systémů a diskrétní prostřednictvím DSRC či ANPR systémů). Jedná se o teoretické pojmy, vystihující relevantní principy a sloužící zejména k vzájemnému odlišení typů systémů.

OBU – platební prostředek, umožňující pohyb v rámci mýtné domény elektronického mýtného systému

Evropská Služba Elektronického Mýtného – služba definovaná Evropskou Komisí za účelem poskytnutí plně interoperabilního řešení pro uživatele evropských elektronických mýtných systémů (existujících i budoucích)

Mýtný objekt – jedná se o část silniční infrastruktury podléhající zpoplatnění (např. dálniční síť, tunel, most, vybraná sekce silnice a podobně)

Mýtná událost – zaznamenaná skutečnost v čase, jež indikuje využití silniční infrastruktury podléhající zpoplatnění

Obr 1. – Události a jízdy diskrétního a spojitého zpoplatnění

Skutečnost, zda jde o použití diskrétního či spojitého zpoplatnění nemá zásadní vliv na architekturu mýtných systémů, zejména pokud se jedná o role zainteresovaných stran. Nicméně se použitý princip může odrazit ve výběru použité technologie a také v definici datových struktur, jež v implementaci systému slouží k reprezentaci skutečných mýtných objektů.

Mýtné objekty jsou:

• Oblast – Geografický celek, definovaný spojitou uzavřenou hranicí (tj. křivkou jež tento celek obepíná), jejíž interní část je zpoplatněna.
• Sekce – Zpoplatněná silniční infrastruktura je rozdělena do sekcí s definovanou délkou. V případě použití silniční infrastruktury zde tedy mluvíme o seznamu sekcí, jimiž dané vozidlo projelo.
• Kordon – Linie nebo hranice, jejíž přejezd (v jedno či v obou směrech) je zpoplatněn.

Tabulka níže prezentuje příklady použití diskrétních a spojitých zpoplatnění, společně s použitými technologiemi a mýtnými objekty.

Tabulka 1 – Příklady spojitých a diskrétních zpoplatnění

Funkce systémů založených na diskrétním či spojitém zpoplatnění lze rozdělit do těchto základních bloků:

Detekce užití silniční infrastruktury

V rámci spojitých systémů je o kontinuální sběr lokalizačních dat během jízdy a jejich použití v procesu identifikace silniční infrastruktury navštívené během jízdy (např. jízdu po D1, z Prahy do Brna). U diskrétních je tohoto dosaženo uložením posloupností záznamů událostí – tj. např. průjezdů mýtnými branami na dálnici.

Identifikace tarifní třídy

Identifikace tarifní třídy je nezávislá na obou konceptech. Tato funkce slouží k selekci korektního tarifního koeficientu.

Výpočet mýtného

Výsledná ujetá vzdálenost je v případě spojitého zpoplatnění délka identifikované jízdy a součet asociovaných vzdáleností s jednotlivými průjezdy v případě diskrétního (mýtná brána je asociovaná s pevně definovaným úsekem na dálnici, přičemž průjezd branou je ekvivalentní průjezdu daným úsekem). Výsledná vzdálenost je vynásobena odpovídajícím tarifním koeficientem.

Jednotlivé typy zpoplatnění lze aplikovat bez větších omezení, nicméně jejich použití ve většině případů reflektuje podmínky prostředí a infrastruktury jež zpoplatnění podléhá – tzn. při výběru principu hraje majoritní roli prostředí (např. městské či meziměstské), rozsah (např. lokální či regionální význam) a typ mýtného objektu (např. tunel, most a podobně).

V současné době je většina celostátních mýtných systémů založena na spojitém i diskrétním (pokud budeme uvažovat o mýtných systémech využívající technologii DSRC za princip diskrétního zpoplatnění, viz heslo elektronické mýtný systém) zpoplatnění, nicméně spousta členských států využívá také diskrétního principu v případech zpoplatnění průjezdů tunelem či přejezd přes most. Existují případy elektronických mýtných systémů, které kombinují oba principy (např. mýtný systém jenž pokrývá dálniční síť v rámci spojitého principu zpoplatnění a průjezd tunelem v rámci diskrétního).

V rámci porovnání obou principů nelze jednoznačně ustanovit, který je výhodnější. Diskrétní zpoplatnění v sobě nese potenciální nutnost výstavby mýtné infrastruktury sloužící k zaznamenání mýtné události, což u kontinuálních zpoplatnění není nutné minimálně ve stejném rozsahu. Kontinuální zpoplatnění rovněž reflektuje tzv. „fair“ přístup – tj. jak již bylo řečeno výše, „zaplať co projezdíš“.

Nadskupina: Elektronický mýtný systém

Podskupina: n/a