Klasifikační kritéria mýtných systémů

Mýtný systém obecně představuje systémovou strukturu, jejímž cílem je umožnit veřejné autoritě vybírat poplatky za užití zpoplatněné silniční infrastruktury (viz heslo Mýtný systém a zpoplatnění). Mýtné systémy lze na základě jistých kritérií klasifikovat do skupin, přičemž ona klasifikace není v drtivé většině ukotvena v legislativě, naopak vzniká ad hoc, za účelem zpřehlednění jednotlivých typů mýtných systémů. Toto zpřehlednění je ve velké míře využito právě veřejnými institucemi při volbě ideálního řešení implementace mýtného systému (v obecné rovině lze takto hovořit i o systémech, jež nejsou založeny na elektronickém výběru mýtného).

Známá klasifikační kritéria reflektují vybrané aspekty mýtných systémů a jejich okolí (jejich selekce je v drtivé většině založena na historickém kontextu – tj. v minulosti došlo k danému rozdělení proto, že daný klasifikační parametr byl v rámci konkrétní implementace zvolen jako

rozhodující). Tyto klasifikační kritéria jsou následující:

• Užití informačních technologií
• Technologie použitá ke zpoplatnění
• Rozsah mýtného systému
• Schopnost udržení plynulosti dopravy

V rámci klasifikačního kritéria použití informačních technologií lze mýtné systémy rozdělit do dvou základních skupin. Jedná se o elektronické mýtné systémy a systémy manuální. Elektronický mýtný systém je dosti široký pojem zahrnující implementovaná řešení, jež jsou založena na použití informačních technologií, zejména v okruhu výpočtu a výběru mýtných poplatků. Oproti tomu manuální systémy jsou založeny na procesech zahrnujících zejména lidskou část provozu, tj. tyto systémy jsou založeny na čistě neautomatizovaném principu (vše je „děláno ručně“). Manuální systému jsou známy především v rámci historického kontextu, v dnešní době převažují systémy založené na automatice (ve větší či menší míře). V rámci tohoto klasifikačního kritéria se lze také setkat s rozdělením podle způsobu platby – tj. manuální či automatické.

Klasifikační kritérium zohledňující technologii rozděluje mýtné systémy v současné době do dvou základních skupin – EFC systémy založené na DSRC a tzv. autonomní EFC systémy. Jedná se o klasifikaci zohledňující technologii použitou zejména v rámci procesu samotného zpoplatnění (zejména tedy údaje o využití silniční infrastruktury):

• DSRC systém využívá komunikaci mezi OBE a zařízením na straně infrastruktury k získání údajů o využití silniční infrastruktury
• Autonomní systémy využívají k získání dat ohledně jízdy navigačních technologií (v současné době hlavně GPS, v budoucnosti možná také Galileo)

Mimo výše zmíněných technologií je možné užití dalších technologií, např. ANPR, nicméně v mnohem menší míře a ve spoustě případů pouze v rámci projektu.

V rámci rozsahu mýtného systému coby klasifikačního kritéria, lze rozdělit mýtné systémy do skupin podle úrovně geo-politického pokrytí, tj.:

• Regionální systémy
• Celostátní systémy
• Systémy pokrývající několik členských států na základě vzájemné úmluvy
• Evropské systémy / služby

Kritérium zohledňující udržení plynulosti dopravy rozděluje EFC systémy do dvou základních skupin: tzv. „free-flow“ systémy, jež nemají vliv na plynulost dopravy (tj. není nutné nijak omezovat jízdu účastníků silničního provozu) a „non free-flow“, jež naopak vyžadují přizpůsobení jízdy (v drtivé většině jde buď o zpomalení či úplné zastavení vozidla, jedná se o systémy využívající mýtné stanice se závorami, kde uživatel musí zpomalit či zastavit za účelem platby či registrace jízdy).

Nadskupina: n/a

Podskupina: Vztahy a charakteristiky mýtných systémů

Mýtný objekt – jedná se o část silniční infrastruktury podléhající zpoplatnění (např. dálniční síť, tunel, most, vybraná sekce silnice a podobně)

Subjekt pro výběr mýtného – právní subjekt (ve většině případů veřejná instituce), majitel a provozovatel elektronického mýtného systému, jenž je oprávněn vybírat mýtné za použití silniční infrastruktury

Poskytovatel služby – právní subjekt (jak veřejná tak soukromá instituce), poskytující služby, související s poskytováním jednoho platebního prostředku (tj. OBU) pro využívání služeb různých subjektů pro výběr elektronického mýtného

OBU – platební prostředek, umožňující pohyb v rámci mýtné domény elektronického mýtného systému

Evropská Služba Elektronického Mýtného – služba definovaná Evropskou Komisí za účelem poskytnutí plně interoperabilního řešení pro uživatele evropských elektronických mýtných systémů (existujících i budoucích)

Vzhledem k tomu, že se jedná o klasifikační kritéria, jež vznikla ad-hoc, nejsou  přímo předmětem specifikací legislativ týkajících se EFC systémů (zejména na úrovni Evropské Unie). Nicméně je jich využíváno při specifikacích tendrů na implementaci mýtných systémů (např. omezení na skupinu systémů na základě preferované technologie, či schopnosti udržení plynulosti dopravy). Rovněž je lze nalézt na úrovni legislativy EU, zejména týkající se služby EETS, která rozlišuje systémy podle geo-politického rozsahu mýtného systému (např. omezení a požadavky jsou specifikovány na systémy zejména na celostátní úrovni na rozdíl od regionálních systémů menšího rozsahu, jež jsou mimo záběr legislativy).

Následující tabulka sumarizuje klasifikaci systémů z hlediska výše uvedených klasifikačních kritérií. Zároveň také prezentuje možné běžné kombinace kritérií v rámci jednotlivých instancí mýtných systémů.

Tabulka 1 – Kombinace kritérií v rámci EFC systémů

Výše popsaná tabulka nemusí nutně zohledňovat všechny existující kombinace, ale poskytuje reflektuje současný trend v rámci strategií mýtných systémů a služeb a logickou vazbu mezi jednotlivými hodnotami kritérií.

n/a

Popisované oblasti dopravy

Silniční osobní doprava (vzhledem k současné situaci, kdy drtivá většina existujících mýtných systémů pokrývá pouze nákladní dopravu není aktuální, nicméně je vhodné zmínit v rámci výhledu do budoucna)

V rámci tvorby norem nedochází k reflexi výše popsaných kritérií mimo technologií jež jsou využity v procesu zpoplatnění. Toto jsou příklady norem věnujících se systémům založeným na GNSS:

• EN ISO 175751 Elektronický výběr poplatků (EFC) – Definice aplikačního rozhraní pro autonomní systémy – Část 1: Zpoplatňování
• EN ISO 175753
• Dopravní telematika – Elektronický výběr poplatků (EFC) – Definice aplikačního rozhraní pro autonomní systémy – Část 3: Kontextová data

Příklady norem věnujících se systémům založených na DSRC:

• EN 15509 Dopravní telematika – Elektronický výběr poplatků (EFC) – Aplikační profil interoperability pro DSRC